feel alive @ lucousek.wz.cz

a certifikát o načepované pintě Guinnessu si pověsím nad postel

Studentskej ?ivot v roce 2009 sestává z brouzdání po webech leteckejch společností ve snaze neprome?kat ?ádnou akci typu letenka za 3 eura. Pak se přes FB mobilizují přátelé k slezině v uni-knihovně za cílem včas si zabookovat jedno z milionu sedadel a dvě tři noci v hostelu k tomu.

V pátek odpoledne se scházíme na zastávce S-Bahnu, abychom se vydali na tříhodinovou ?treku k leti?ti Düsseldorf-Weeze. A jak to zní (véce), tak to taky vypadá. Bejvalý vojenský leti?tě uprostřed jehličnatých lesů kdesi na spodním toku Rýna na hranici Německa s Holandskem. Podle mých odhadů a letadel, co jsem spatřila, tam operuje jediná letecká společnost. Tak?e tam dohromady moc není a s nějakým servisem, kdy? člověk na místo dorazí o osmé večer, není radno počítat. Akorát s kolou z automatu za 3 eura.

Italská ?éfstewardka a její česká kolegyně nám po celou dobu letu cosi nabízely - od občerstvení a? po parfémy. O dvacet minut dříve oproti původnímu plánu jsme se snesli na Dublin Airport, ale i tak u? bylo 23 hodin místního času. Ne? jsme se propletli chodbami před leti?tě, bylo příli? pozdě na to, abychom je?tě stihli bus MHD. Tak?e taxi. My studenti. V ?esti lidech jsme se namačkali do minibusíku, Daniel chtě zaujmout místo na sedadle spolujezdce lezl do vozu zprava, uzře v?ak volant, bouchl dveřmi a se sklopenou hlavou se jal auto obejít na druhou stranu, doprovázen na?ím hurónským smíchem.

Okolo půlnoci jsme byli vysazeni kdesi v Dublinu, v ulici plné hospod, kam chodí pařit místní, jak nám řekla jakási mladá ?ena na parkovi?ti taxíků. Zaáchali jsme nad frmolem v ulicích a nad otevřenými obchody s jídlem. Sendvič a vodu ve Sparu a mohli jsme se vydat courat ulicemi města pulzujícího v rytmu páteční noci. Slečny okolo nás v sukních vysoko nad kolena cupitaly na 12centimetrových podpatcích doprovázeny zrzky s vizá?í na?eho irského spolu?áka Erica. V?ichni Irové vypadají tak nějak stejně.

Skrz okna jsme nesměle nahlí?eli do lokálů, kde pijící bavili muzikanti s kytarou v klíně, pro?li jsme TOU ulicí, kde začíná film Once - a doopravdy tam kdosi (v noci!) hrál street gig a opodál čekali na svoje pasa?éry mu?i s rik?ami. vykračovali jsme si to směrem k ulici s na?ím hostelem. By? jsme původně neměli první noc v úmyslu tam přespat - byl plný. Nakonec jsme po několika eskapádách slo?ili hlavu v hostelu opodál. Za 15 euro jsme si koupili zá?itek za v?echny prachy. Nikdo z nás se raději nesprchoval. Ale vyspali jsme se dobře.

Pro snídani do Tesca. Ach! Jak je člověku mů?e chybět něco tak světského jako Tesco! Pořídila jsem sýr, jen? se jmenoval Dubliner a na obalu psali, ?e je typical Irish. No, nevím. Ale chutnal!
Na jedenáctou jsme se doplou?ili před brány dublinského hradu, kde začínala free tour s poměrně vtipnou irskou průvodkyní. Ukázala nám toho spoustu. A spoustu nám toho povyprávěla. O honech na emaře, o děkanovi Trinity College, který?to smí střílet po studentech, o Easter Rising i o U2: what's the difference between Bono and God? well, God doesn't walk down the streets of Dublin pretending to be Bono... a pozvala nás na pub crawl po Temple bar je?tě ten večer.

Pro?li jsme parkem St. Stephen's Green, na jeho? konci jsme narazili na TU bránu z Once. Ve vedlele?ícím shopping centru jsem si pořídila vytou?eného Franka O'Connora. Trochu jsme se je?tě potoulali po městě, pro?mejdili obchod se suvenýry, kde jsem uronila slzu, ?e marmeládu z Guinnesse si nedovezu, páč by mi ji na leti?ti vyhodili, a v sedum třicet jsme vyrazili na pub crawl, aneb vypij během 45 minut, co vypije?. čepovanej Heineken. hmmm. mnohem lep?í ne? ten z fla?ky. pak je?tě tro?ku nočního Dublinu a domů, do postýlky, do ... Gardiner street.

V neděli jsme se po vydatné snídani vydali k St. Patrick's Cathedral, přičem? nám nedo?lo, ?e tam v neděli dopoledne bude m?e. Dobrou hodinu jsme se váleli na trávě v přilehlém parku. Kdy? jsme ve svatá místa chtěli vstoupit podruhé, odradilo nás vstupné, je? tam vybírali. To si pak ten kostel mů?ou nechat. Zamířili jsme k pivovaru Guinness skrz část města, ji? jsem osobně pojmenovala polská čtvr?, bo tam po ulicích neběhal nikdo jiný. Jen jsme na sebe s Magdou v?dycky kývly.

Ach Guinness. Zpočátku trochu trpké zdá se, ale... vozej si chmel z Česka, tak se nedivme, ?e se ho prodá 10 milionů lahví denně. Well, basically they cook it, řekl mi Erin k procesu, jak ono skoro černé pivo vzniká. Téměř na závěr nás nechali načepovat si svou pintu ka?dý sám - s irským trojlístkem v pěně. Black goes with everything. Zas jsem zaplakala nad omáčkou na maso a nad čokoládou s pivním nádechem.

Přesto, ?e na?e průvodkyně na otázku, kde se dá v Dublinu dá levně najíst, prohodila don't even try, na?li jsme čínský bistro s take away nabídkou za 5 euro. Inu, popadli jsme svoje papírový pytlíky s krabičkama plnýma číny a rý?e a vydali se znovu do parku vedle Patrickovy katedrály.
Napapaní, spokojení pak kráčeli jsme podél řeky směrem na západ, nad hlavou se nám vzná?eli rackové a od vody stoupal závan moře. Kolem slovenského obchodu, kde měli za výlohou Kofolu, nad ní? jsem áchala. Začalo pr?et. Chvíli jsme poseděli na vlakovém nádra?í Heuston station a pak se vydali zpět do centra. Na?i mu?i kladli na kolejnice tramvají centy a nechávali je přejet, nače? se jako děti radovali z jejich nově nabytého placatého vzezření. V tramvajích nás míjeli lidé ve světle modrých dresech. Zaslechla jsem, ?e Dublin won, ale u? nevím, zda ?lo o rugby v Croke Park anebo o něco jiného.

Spát jsme ?li zoufale brzy. Ale co taky dělat v de?ti? Ráno jsme vstali a během deseti minut stáli na zastávce před hostelem, z ní? nás autobus za krásných 2,20 dovezl a? k leti?ti. Je?tě před bezpečnostní kontrolou jsme se epesně nasnídali. Actually we're also checking umbrellas. Don't aks me why, we just do... předcházelo sprintu jak z filmu Sám doma, který jsme podnikli ve snaze včas se naboardovat. Nakonec jsme kvůli jakýmsi průtahům je?tě několik minut stáli ve frontě.

A z leti?tě rovnou na poslední kurs pol?tiny v tomto semestru. Byłam w Dublinie. Dublin jest dużym polskim miastem.

29/06/2009 @ 20:30 | permalink | komentáře (2)


starší příspěvky

stejně, jako je u vás nadávkou 'rechts', je to u nás 'links'

měla bych si zvyknout na to, ?e mě blbá nálada opustí, a? kdy? přijde na náv?těvu Irma - a s ní ale fatální spavost. a ?e ten tejden před tim bych pro svoje dobro neměla spadávat do ?ádnejch mezilidskejch konfliktů nebo se dostávat do emociálně vyhro... číst dál

23/06/2009 @ 21:29 | komentáře (0)

a jízdní kolo vynalezli v Karlsruhe!

Za dobu, co jsem nepsala, se moje nálada proměnila asi milionkrát tam a zpět a tam a zpět. Po v?ech vý?inách, pádech a vý?inách zas pád. Ani zavýsknutí před Dómem o půl pátý ráno to nespraví. Mám pocit, ?e tohle odněkud znám. Ty konstelace, ty pohl... číst dál

20/06/2009 @ 23:16 | komentáře (1)

Domácí úkol na pol?tinu jsem psala s německo-polským slovníkem

Ve čtvrtek jsem celý den zabila seminářem ve čtvrti, kam vlaky z hlaváku jezdí okolo stadionu. Ve čtvrti, která má atmosféru nejzapadlej?ího maloměsta a kde po ulicích chodí spousty lidí typu pono?ky v sandálech. Ani? bych samozřejmě chtěla kohokoliv... číst dál

05/06/2009 @ 22:54 | komentáře (1)

Proletentoaster nikdo neříká. Tady se to jmenuje Assitoaster! (Solárium)

A tak jsem těm nevěřičům a pochybovačům slíbila zázrak. Doma jsem na hodinu a půl vrazila fla?ku Gambáče a fla?ku Kozla do mrazáku a trpělivě vyčkávala. Po jedenácté u? ten, který umí v?echny jazyky na světě, otvíral první z lahvinek. Parádně vychlaz... číst dál

02/06/2009 @ 18:29 | komentáře (3)

proč jít na fes?ák? samozřejmě ?e ne kvůli muzice...!

Já idealista. Vyrazila jsem na hodinovou cestu upoceným vlakem proto, abych viděla dvě kapely, z nich? za to stála jen ta jedna; Whitest Boy Alive. Festival zadarmo v malebném prostředí na břehu řeky Ruhr nav?tívil kdekdo. Emo-mláde?, rodiče s dětmi,... číst dál

01/06/2009 @ 22:32 | komentáře (0)

další texty najdete v archivu

Lucie
#GenerationY #30something #dítěvelkoměsta #IMSgirl #knihomol #holkazHR #zvědavá #rádanacestách #grammarnazi #Quotentschechin
bylo je a bude
03-07/2020 - lock down
07-08/2020 - LF? UH
08/2020 - Hamburg
jsem ráda anachronická
Miřenka Čechová - Baletky
Donna Tartt - Stehlík
Martin M. Šimečka - Džin
Roberto Bolaño - Amulet
Misha Glenny - The Balkans
Robert Musil - Der Mann ohne Eigenschaften
Carlos Ruiz Zafón - La sombra del viento
reading challenge

2020 Reading Challenge
Lucie has read 16 books toward her goal of 25 books.
insta momenty
koho ráda čtu
Ailyn // Anička // b.u.n.k.a. // Cassidy // Ceder // Corwex // der Dány // Duo Sviní // Elena // Felix // Honza // Jilm // jmf // Juneau // Laura // Liška // Leyla // m. // Mary // Miren // Natalia // Quanti.ie // Quanti.cz // Téra // oldWaiders // Waiders // zcr //
lucousek.wz.cz
© by lucie 2002–2020

rss // cookie settings //