aklimatizace tady jde nějak rychlejc

po tejdnu, kdy člověk opravdu nechce opou?tět jeden ze svých domovů, proto?e v něm za?íval přesně to, co mu v tom druhém chybí, je celkem tě?ký odůvodňovat si přejezd měsíčním abs?ákem po toastech... tady se nekonaj hovory s lidma, který mě znaj do morku kostí, tady se nekonaj jednodenní výlety do Drá?ďan, nato? pak turné po hospodách, který okupujou různý spolu?áci z různejch vzdělávacích institucí, nato? aby tady člověk potkával Čechy, na jejich? němčině jejich původ nepozná, Rumuny pracující v Bruselu a lidi, co tak vůbec vídá cca dvakrát do roka - ale v?dycky děsně rád.

a pak sedím v kupé nočního vlaku, na kterej lístek koupenej v Německu stojí polovinu toho, co lístek koupenej v Česku, a někde mezi Prahou a Ústím si ke mně přisedne rozcuchaná slečna se slu?ně oteklejma rukama a krabicákem, přesto?e podle rezervací se ke mně měl někdo připojit a? v Drá?ďanech. slečna popíjí, chrchlá, brečí nad fotkama nějakýho malýho dítěte a vypadá dost rozru?eně. německýmu průvodčímu podává svůj lístek. jede do Amstru. on po ní chce je?tě rezervaci místa. tu ona nemá. za čtyři eura mů?e bejt její. ona nemá čtyři eura. v Drá?ďanech na nádra?í slečna vyleze z kupé a po chvíli je sly?et hlasitou scénu - ?elezničáři i policie. po chvíli se vrací, rezignovaně si bere svoje věci a kupé opou?tí. to u? tam se mnou seděl nizozemský senior. někdy v Berlíně jsme se začali bavit. ptala jsem se ho, kdy ?e to ta jejich královna slaví ty narozeniny. ?e prej posledního dubna, ale de facto jsou to narozeniny její matky. pak mi vyprávěl o říční nákladní dopravě a o svojí pouti do Santiago de Compostela. v Berlíně si přisedl cca třicetiletý, ne právě rachitický, mu? v obeplém bílém tričku, světlých d?ínech a diamantem v uchu. moc jsem toho nenaspala. zato jsem přečetla asi sto stran Předčítače. ké? bych něco takového dokázala ka?dý den!

v pět ráno jsem vylezla na hlavním nádra?í v Dortmundu, počkala si je?tě čtvrt hoďky na S-Bahn a zanedlouho u? otevírala dveře na?eho bytu. úplně jsem zapomněla, jak to tady voní. prohlí?ela jsem si nový pohledy, co Claudia rozvěsila po kuchyni, i originální semafor, co má u svých dveří. vybalila jsem, uvařila si kafe a na 40 minut zalehla. v devět u? jsem ve Sprachenzentru seděla na kursu ?paněl?tiny. zbylo na mě místo, přesto?e jsem se nacházela na Warteliste. celej tenhle tejden tam budu chodit na sedum hodin denně. je to opravdu hodně intenzivní, ale souhlasím s jednou spolu?ačkou, ?e to takhle má vět?í smysl ne? dvě hodiny jednou tejdně, kdy člověk v mezidobí stejně v?echno zapomene.

odpoledne jsem si po nákupu v Lidlu - sprostě zdra?ili banány asi o 30 centů! - na pár hodin zdřímla. večer jsme s holkama vedly klasický kuchyňový hovory a oko?tovaly Kuchen od Claudie. vynikající. nedalo mi to a vyrazila jsem do East Endu, kde jsem se sna?ila mezi bandou ?panělů uplatnit nově nabyté jazykové skills. úspě?ně! a zase znova ?koda, ?e jsem je nedoprovázela do Spiritu. kdy? já jsem teďka - kvůli svýmu kurzu - tak nechutně zodpovědná...

17/03/2009 @ 21:20 | permalink | komentáře (1)