novej murakami mě nenaplňuje, plavání ale sakra ano

v několika posledních dnech jsem pár lidem vysvětlovala, jak mi tady - přesto?e jsem spokojená - chybí lidi z Česka. nehledě na národní charakteristiky je samozřejmě výběr lidí, se kterejma se člověk stýká, za dvacet let třídění reprezentativněj?í ne? skupina, do který jsme se v?ichni dostali náhodou a kromě studia v zahraničí nás vlastně tak moc nespojuje. a neni to jenom o lidech. za dvacet let u? je na čem stavět, existujou nějaký vybudovaný vztahy a odjet je částečně jako spálit mosty. bojim se vrátit - přesto?e tohle zatím není aktuální problém.
a na druhou stranu jsou tady lidi, který mi rozuměj jako doma málokdo. synchronně jsme si s Pedrem klepali na čelo, kdy? jsem vyprávěla jak jsme ve čtyři noci z pátku na sobotu byli se Simonem jediní, kdo pařil na The Smiths, přičem? okolostojící Němci jen nechápavě hleděli. Bigmouth strikes again.

čtu posledního Murakamiho. sna?im se o to. třeba v U-Bahnu. a pak mi dělá stra?nej problém reagovat dostatečně bryskně, kdy? na mě někdo promluví německy. nedejbo?e anglicky. ta kní?ka má úsměvný momenty, ale a? moc často mi připomíná něco mezi večery-pod-lampou a detektivkou.

a učim se o EU. a jsem z toho pěkně na nervy. u? mi to řekli asi dva lidi, ?e jsem nějaká vystresovaná nebo co. a to se pořádně učim teprve tři dny a v pondělí si to jdu napsat. co bych asi dělala, sedět v Česku a trpět zkou?kovým o délce 6 tejdnů?!

a měla bych jít spát, chci-li čtvrtej den za sebou vsát ve vra?ednejch 6.40. jen?e co se nenaučim do oběda, to se nenaučim.

29/01/2009 @ 00:17 | permalink | komentáře (0)