my u? jsme se někde viděli, ne? - v ?ivotě ne!

po návratu z Bruselu jsem extenzivně vyspávala. pátek jsem strávila čtením tisku, portálů EU a odborných studií o atomové energii. moje spolubydla Irene jen nechápavě kroutila hlavou, kdy? jsem se jí svěřovala, ?e bych se stra?ně chtěla dozvědět, proč východo- a středoevropský země musely vypnout svoje atomový elektrárny, aby směly vstoupit do EU. a tudí? byly teďka nuceny mrznout, kdy? se kdosi dále na východě rozhodl, ?e otočí kohoutkem. jely jsme spolu toti? zrovna do IKEA, proto?e tam za kasou mají ony skvostné role bé?ového papíru, do kterého si smíte zabalit nákup. nekoupily jsme sice nic, ale přesto jsme cca 5 metrů pojaly za vlastní. zmizely v kufru auta. v supermarketu jsme pořídily máslo, tvaroh a mra?ený jahody a vydaly se na cestu zpátky.

doma jsme roli papíru rozmotaly a pomocí pevné střírné pásky, kterou se obvykle lepí kabely na koncertech, připevnily na zeď v chodbě. na provázek jsme navázaly fixy edding a pověsily k papíru. a odteď budeme v?echny svoje - ach, tak často exotické! - náv?těvy prosit, aby nám zde zanechaly vzkaz ve své rodné řeči.

v osum večer ging's los, začala na?e druhá Maggi party. v Abstellraumu se nám toti? kupilo aspoň 6 igelitek plnejch instatních nudlí - s boloňskou omáčkou anebo se ?unkou a smetanou. začala vývařovna výkonněj?í ne? menza. zahájila jsem kariéru profesionální hospodyně; chodili si mě fotit, kdy? jsem oblíkla zástěru, abych se při mytí nádobí nepocákala. a ná? byteček pojmul minimálně 30 lidí a zeď se začala plnit kdečím. vedle korej?tiny se tam objevilo azbukou napsané chuj znaju, nicméně také od autora z Koreje. ten kluk je děsně zvlá?tní. v ka?dym, ale fakt v ka?dym jazyce umí celou sérii nadávek či alespoň ne zrovna slu?ných výrazů. tuhle na nástupi?ti v U-Bahnu do chvilky ticha suverénně pronesl: hovno a do dal?í mezery pak kurva. jeho znalosti v téhle sférě jsou ohromující, ale na normální hovor to není. prej to chce pár let počkat, řekl mi jeho spolubydlící. prej se tý 'urvanosti ze řetězu' nesmíme divit; letos při?el z Korey studovat do Rajchu, má akorát po maturitě a doma ho dr?eli pěkně zkrátka. separé holky - kluci, ve ?kole denně od rána do osmi nebo klidně do jedenácti do večera... co bychom chtěli v situaci nově nabyté svobody, ?e. asi pravda.

před půl dvanáctou jsme se spoluerasmákama vypadli. přesprintovali jsme parkovi?tě a tak tak jsme stihli autobus. lahváče ale musely zůstat venku. jak to teda dělaj v?ichni ti Němci, co se v eMHáDéčku tak často potulujou s fla?kou?! vyka?lali jsme se na Journalistenparty, proto?e pořadatelé sami u? předem avizovali, ?e to bude Scheiße, a zvolili jsme klub Silent Sinners. jaksi jsme přejeli o dvě zastávky, tak?e jsme se museli pě?ky vracet. jeden chlapec odhodil svou prázdnou lahev v parku do trávy, vyjela jsem na něj. argument, ?e nějakej bezďák z ní bude mít radost & u?itek jsem nebrala jako validní. ?e prej jsem byla stressed out, říkali mi. jako jo, byla. ale stejně odhazování čekoholiv kamkoliv nesná?im.

vstup do klubu za 2 éčka mě příjemně překvapil. muzika v kombinacích Mando Diao - Libertines - Franz Ferdinand taky. pochopila jsem, proč si Simon pro rozlučkovej večírek vybral zrovna tenhle lokál. o to víc překvapená jsem byla, kdy? mi v průběhu večera tvrdil, ?e vybíral dost naslepo. rozjetá párty. do rána, do rána. kdy? jsme o půl ?estý zůstali poslední a se smíchem jsem prohlásila, ?e to je dobrý, v jedenáct mám bejt na Uni, to asi nejdu spát, Simon na mě tře?til oči. ale ?e prej ho baví, jak si dělám, co chci. jasně. před ?estou jsme čekali na noční bus, kterej nejel. přesto?e jsem to tvrdila od začátku, ale nevěřil mi. dal mi aspoň svoje Pfand-kuličky z East Endu v hodnotě 5 eur. a prej v?dycky, kdy? za něj vypiju pivo, mám mu poslat vzkaz na FB. U-Bahn mě zachránil. v sedum jsem lezla do postele. na tři hodiny.

v deset get up, stand up..., hodně silný kafe a tradá do ?koly, učit se stříhat video. mysela jsem, jak to nebude vopruz, jak mě předem varovala Moni. ale ne, naopak! teprve, kdy? si to člověk osahá a vidí tu mo?nost, jak se dá zpráva zmanipulovat jen tím, jaký obraz se nastříhne ke zvuku, případně jak hudba v podkresu totálně změní celý vyznění. to je nářez. a k tomu inteligetní rozhovor s mým spolustřihačem. bejt to kdokoliv jinej, asi by ten den stál jen z poloviny za to. s Němcema studujícíma politologii se rozumně mluvit dá.

25/01/2009 @ 10:51 | permalink | komentáře (0)