before our innocence was lost...

Vánoce jsem se sna?ila ignorovat. Nula odeslaných sms, nula e-mailů, nula jiných zpráv. Sorry, nemám moc ráda oslavy na povel. Pětadvacátýho jsme jeli na dva dny na Moravu za příbuznejma. Strejda čte časopis Time, tak?e jsem měla unikátní mo?nost zhlédnout se v zrcadle na obálce posledního čísla a aspoň chvilku se kochat představou bytí osobností roku. Jako pravidelný brouzdač Wikipedií, náru?ivý sjí?děč videí na Youtube a občasný náv?těvník MySpace na to mám podle slov ?éfredaktora plné právo.

Včera jsme jeli na výlet do Vídně. Realizace jednoho z vánočních dárků. Pro mě s cílem v obchodech s CDčky, časáky a kní?kami, pro rodiče spí? v Albertině na Picassovi (výstava fajn, ale tak dlouhá, ?e a? nestravitelná) a Warholovi. Zaparkovali jsme u Westbahnhof (západní nádr), v jeho? hale se mj. nacházejí asi tři trafiky. Vlezla jsem do jedné a měla co dělat, abych na rozlehlé časopisy překypující regály nezírala s otevřenou pusou. Pro jakoukoliv lidskou činnost existuje minimálně pět různých titulů. Fascinující. Odnesla jsem si NME, páč jsem neodolala nástěnnému kalendáři s Libertines (a ?e prý bratránek má účes jako Pete Doherty, řekla teta...), Visions a Neon a myslim, ?e mám čtivo na rok dopředu.

?li jsme po Kärtnerstrasse a já poci?ovala neodbytnou touhu nav?tívit obchod s muzikou, rodičům se moc nechtělo, tak jsem se je sna?ila vyexpedovat na kafe.
já: Na rohu naproti Opery je Starbucks, taková docela známá sí? americkejch kaváren...
rodina: americká? no tak to ne. ve Vídni... - hele, támhle je McDonald!
já: hm... tak jo, sejdem se tam...

28/12/2006 @ 14:23 | permalink | komentáře (6)