der monderne Mann benutzt Body Lotion

tak je?tě před rokem byl můj ?ivot černobílej, jasně nalajnovanej, s pevnejma představama, jak má co bejt. letos se okraje začaly stávat nejasněj?íma a z jasný polarity se stal plynulej přechod v tónech ?edý. a od doby, co jsem v Dortu, získává na barevnejch pigmentech.

jela jsem na koncert Kettcar do Bielefeldu. sama. bez vědomí, jak a kdy se dostanu zpátky. Bielefeld jako město in the middle of nowhere má v pozdních večerních hodinách poměrně tristní vlakový spojení s okolním světem. skoro jsem umrzla u? během 20 minut, kdy jsem v Hammu čekala na přestup. to bude veselý. v dal?ím vlaku jsem málem usnula. nicméně v Bielefeldu (SPZtka: Bi) jsem poměrně snadno do?la ke klubu Ringlokschuppen, kterej je vybudovanej v takovym to kruhovym odstavi?ti pro lokomotivy (a i vagony?!). atmosféru teda má! pohltila mě krátce po vstupu dovnitř. asi jo, asi jsou koncerty něčím pro mě důle?itým.
mezi slzama a husinou jsem si pobrukovala s kapelou, kterou v?echny majors poslaly do háje, proto?e neni perspektivní podepisovat smlouvu s bandou třicátníků. tak si Kettcar společně s Tomte zalo?ili vlastní vydavatelstvíčko. a dneska maj tři desky a jejich firma je TEN prominentní indie label.
a mo?ná to byl jeden z nejlep?ích klubovejch koncertů, co jsem kdy za?ila. kdy publikum zpívá slovo od slova, odměňuje kapelu bouřlivým potleskem po ka?dým songu, přijímá nedbalou srdečnost a na konci se neozve ani jedno poměrně drzé Zugabe.
popovídala jsem si s klukem, co jim porádaval merčík, zamrzelo mě, ?e na jaře ?ádný turné nebude, ale rodinný zále?itosti jsou rodinný zále?itosti. za kupon z CDčka jsem dostala plakát, koupila si je?tě triko a dvě placky a vyběhla do noci.

na Hauptbahnhofu jsem sice byla před půl dvanáctou, ale ten vlak, co jsem si myslela, ?e pojede, u? byl 30 minut pryč. o půlnoci jel je?tě jeden. ale jen do Hammu. zaposlouchala jsem se do bielefeldské nádra?ní němčiny. v Bavorsku jsem si dělala srandu, ?e se jim do hlá?ení cpe dialekt. ale ona nějaká Bavoranda obsluhuje nádra?ní mikrofon i tady!
ve tři čtvrtě na jednu jsem v Hammu vylezla z vlaku. přemítala jsem, jestli pojedu o cca 40 minut později ICčkem (a vypláznu za něj 10 éček), anebo a? ve 3:16 REčkem, za který platit nemusim. jsem zickig a v Dortu bych stejně neměla přípoj k Uni, tak jsem se rozhodla strávit ty dvě mrtvý hodiny v Hammu. na lavičce vedle mě seděly dvě slečny s velkými kufry. ve dvě ráno k na?í lavičce při?li dva policisté v modrém. ach, Sie lächeln schon. meine Damen, Sie werden aus Düsseldorf vermisst. utekly z domova. musela jsem se smát v kontextu s vyslechnutým jsem si koupila d?íny za 100 eur. a to se teda vyplatilo. pánové i slečny ode?li. po pěti minutách se objevili dal?í policisté, tentokrát v zeleném: vy jste tady odněkud zdrhla?
tak jsem si do 3.16 prohlídla plakáty lákající na "kulturu" v Hammu... Schlagersänger a muzikály. prostudovala jsem nabídky na víkend v čtyřhvězdičkovým hotelu v Syltu za dobrejch 200 éček, hledala, kolik stojí vlak do Prahy (jeden mě v Bi míjel) a byla fakt ráda, kdy? jsem si mohla sednout do aspoň o něco teplej?ího vlaku. po cestě jsem se sna?ila neusnout. nerada bych se probudila a? v Düsseldorfu.
v Dortu jsem - za teplem! - vlezla do mekáče, aspoň něco je tady otevřený nonstop. dokonce jsem si dala i čýze a dokonce mi i chutnal (to u? to se mnou muselo bejt hodně bledý). a u vedlej?ího stolku seděl místní o?rala, kterýho jsme u? na nádru potkali jednou asi o půl devátý ráno - totálně pod obraz. tentokrát s sebou měl i kolegu a před sebou tác plnej různejch menu v celkový hodnotě asi 20 eur. ptala jsem se sama sebe, kde na to asi vzal.
a domů u? jsem dojela v pohodě. na campusu v těch půl pátý ráno cvrlikali ptáci a trávníky byly plný zajíčků, co tady ?ijou, ale vylejzaj v?dycky jenom v noci.

10/12/2008 @ 12:57 | permalink | komentáře (1)