podlehla jsem trendu a vrhla se na tyrkysovou

rozečtenej Wilhelm Raabe mi připomíná v?echno to negativní, kvůli čemu u? v ?ivotě nechci otevřít Malostranský povídky. proč jen mám ten blbej zvyk rozečtenou kní?ku neodkládat? (Na cestě je výjimka potvrzující pravidlo). aneb existují realismus a realismus. a ten jeden ano a ten druhý ne. a jakmile autor zabředává do milýčtenářování, odhodit a nevracet se!
mo?ná bych měla překročit vlastní stín a začít 19. století pova?ovat za prozatím dočtené.

při čtení v?ech textů o tom, jaký nástroje má EU pro rozhodování, jaký v?echny procesy v Bruselu fungujou a jaký situace případně mů?ou nastat. a při tom, jaká institucializovanost tady v?ude okolo mě vládne. jak je na v?echno deset formulářů a hlavně jak se přemý?lí v jasně definovaných strukturách. myslím, ?e napí?u portrét. tak se bojim toho, kdy se ze mě stane euroskeptik. Německo je Unie a Unie je Německo. u? to dneska padlo i na semináři, u? si to přiznali. Německo má v případě průseru vět?í úlevy ne? nějaká men?í členská země. a pak číst sérii článků o sni?ování emisí CO2 ve výfukovejch plynech novejch aut a znova si uvědomovat, ?e celá EU stojí předev?ím na ambivaletním vztahu Německa a Francie. vzájemná ?kodolibost versus snaha o rovnováhu.

půjdu zítra, u? potřetí tento týden, na oběd do menzy? a budu zase jíst hranolky?

kde budu a co budu dělat v březnu?

04/12/2008 @ 23:07 | permalink | komentáře (2)