dass die 300 Mio ? für Deutschland Peanuts sind...

Nad stolem mi visí plakát zvoucí na českou premiéru jedné hry Marka Ravenhilla, jeho? Shopping and Fucking mě kdysi - divadelního diváka v plenkách - zasáhlo. Tady v Bochumi od něj dávají jinou hru, Das Produkt. ?la jsem do divadla. Epizodu o S-Bahnu, která má 20minutové zpo?dění (tzn. vynechaný spoj) si nechám pro sebe. Udýchané tohle přece NENI Německo! jsme s Cláudií vpadly do baru ve sklepě pod Schauspielhaus Bochum. A prý jestli je?tě mají Last-minute Tickets. Měli. Na mém lístku se skví pořadové číslo 7. Tak to tedy vypadá s kulturou v Ruhrgebietu. Chci se domnívat, ?e celá Bochum ten večer ?la na Berhnarda, který se hrál ve vedlej?ím sále. Já se na něj chystám asi pří?tě - Cláudii to úplně nezajímalo.
Po vpu?tění do sálu jsem se musela smát. Vypadalo to tam jako v obýváku. Po vě?ákem papuče, místo dřevěných ?idlí gauče - s plédy pro ty, komu by byla zima. Po stranách koupelna, přeplněné knihovny, kuchyňka. A pak hra pro jednoho herce. Přesvědčivá sólojízda pohrávající si se západním ambivalentním postojem k islámu - jeho odstředivá a dostředivá síla.
Potlesk odhadovaných deseti lidí je vá?ně zvlá?tní.

Čtu 1984. Anglicky. A jde to překvapivě dobře. Bez slovníku. (Jsem líná.) Ptám se, jestli tím, ?e celé dny tak jako tak komunikuju cizím jazykem, stává se switching snaz?ím? V knihkupectví tady maj Pride and Prejudice jenom za 3 eura. Ale přece nebudu číst pořád anglicky, kdy? jsem v Rajchu, ne?! A v městský knihovně to v jednom oddělení vypadá jako v DVD-půjčovně. Nicht schlecht, Alter!

Při?la mi nabídka na výlet do Dresden. Tak asi nééé, no.

06/11/2008 @ 09:26 | permalink | komentáře (2)