pán je ale suterén! na vlastní rizoto.

během prázdnin jsem poněkud odvykla ?tiplavému tónu humanitních učenců, tak?e kdy? se mi dneska dopoledne jeden literární kritik podepisoval do indexu a komentoval okolnosti, pomyslně mi padala brada a? kamsi na nárty.

this is Prague. everything here is wrong. Kafka strikes again. (turistka v kubistickém domě)

odevzdala jsem (jeden) svůj index do spárů fildy. věřím jim, ?e ho nikde neza?ijou.

adorovaný pan DJ z prvního alternativního rádia v tuzemsku. ach, guru objevující novoty, kterýho jsem si v?dycky představovala jako nějakýho ?ílenýho andro?e s rozcuchem a brýlema se skly o tlou??ce dna marmeládových sklenic. nikoliv. ani jeho poněkud znuděně znějící éterový projev naprosto nekoresponduje se zjevem vitálního mu?e v nejlep?ích letech - se srdečným úsměvem na líci.

Henry Fielding nepotřebuje ni kritiky, ni vědce. on látku pro své čtenáře před?vejká (interpretuje) sám - a je stravitelný. a dokonce lechtivě provokující. zábavný. poučný. na večery pod lampou, nikoliv do MHD.

Zygmunta Baumana si se?enu.

jo a dal?í vernisá?. moc lidí. blbě ozvučený prostor. dobrej multivitamínovej d?us. vyučující z gymplu a kluk z oddílu. fotky je?tě divněj?í ne? vloni. bez popisek vlastně nevíme, co je na nich tak zvlá?tního. prý?tící hlína, potrhané kusy látek i těl, krev, slzy (a pot).

18/09/2008 @ 20:55 | permalink | komentáře (2)