na personalistickým pohovoru ti budou zkoumat kruhy pod vočima

v ?ivotě na Staroměstský nevystupovaly takový davy. v ?ivotě taky na fildě nic nerozdávaj. ZADARMO. ale Muzejní noc dělá s lidma divy. a kamelotům Deníku by měl někdo říct, ?e stoupnout si přímo nad schody vedoucí z podchodu metra je zvěrstvo; přesně tam, kde by se dav měl rozejít a rozmělnit, se začne strkat přes sebe, aby mu neuniklo těch několik gramů papíru a snů?ka hodnotných lokálních informací. ZDARMA.
to pak člověka přejde chu? i na kultůru a potě?í se mrzkým posilováním bicepsu při konzumaci zlatavého moku.

za Smícháčem začíná Ural, na místě je tedy otázka polo?ená kdesi na Barranďáku: a platí mi tady taky tramvajenka?
soukromá koktejlpárty. ?ádná zlatá mláde?. jsem jako čekala spí? nějaký disko, prohla?ovala na odchodu zklamaná. kdy? exponování se nezabírá (není před kým) a rozhovor vázne. to na ní vidí? na první pohled, ne? ne. ale mo?ná není na ?kodu prvnímu dojmu důvěřovat.

neměla bych po ránu nekontrolovatelně slýchávat melodie, kterých se pak nemů?u zbavit. taková Reklama na ticho u? mě pronásleduje... no skoro abych to začala počítat na týdny. dneska originálně sladkobolné klesáme vý?, stoupáme hloub?... jako soukromý soundtrack k antický filosofii vylo?eně inspirativní!

rozpustilost hlubokého povzdechu doplněného dlaněmi polo?enými v levé části hrudního ko?e, kdy? sálem znějí Decibely lásky. překonaná potřeba odporu, proto?e vnímání se relativizovalo. a beru?ky, mámy, černý kočky a duhový nápisy do mýho světa obvykle nepatří. o co přicházím?

poslechem dva roky starý kompilace si uvědomit, kam se od tý doby scéna posunula. zrevidovat vlastní představy o hudbě tím, ?e toho novýho poslouchám čím dál tím míň. a máloco víc ne? dvakrát.

ani poslední večer tohoto týdne nezůstanu u?etřena hospody. hurá!

15/06/2008 @ 18:22 | permalink | komentáře (1)