proč se dusíme strukturalismem, kdy? hlásáme pragmatiku

dr?ím se předsevzetí a ?iju. následně poci?uji kocovinu svalové hmoty. to se toti? má tak: jít na diskotéku se dvěma cíli; tančit a odejít sama. po fla?ce vínka opadala zdr?enlivost a ono zaplnit celý parket v pěti lidech taky není jen tak. postupně se kolem nás vytvořil půlkruh lačných párů očí, nesměle pře?lapujících z nohy na nohu. a není jednodu??í slečnu vyzvat k tanci ne? jí nutit drink? nemohu necitovat Andělovu sestru: piju pivo a koupím si ho sama.

a přesto: zneklidňující období. den co den přemý?lím o tom, co je to svoboda. a nakolik je ten pojem subjektivně volně definovatelnej. ze v?ech sil se sna?ím nacházet výhody v ?ivotě Cecile z Dobrý den, smutku, přesto?e to cítím spí? jako Anne, i kdy?... a proto?e Cecile je taky tatínkova holčička, panenka... jako Ibsenova Nora, kterou to, veverku, taky jednou přestalo bavit.

nedočkavě jsem sáhla po Uta?ení ?roubu. a skoro jako podle kuchařky z posledního semináře z realistický literatury po úvodu o společnosti sedící kolem krbu, jí? vypravěč jednou větou naznačí, o co půjde, jsem s radostně pozdvihnutým obočím uspokojeně konstatovala aha, novela. překvapení se konalo, bo jsem netu?ila, ?e ona nezávazně závazná pravidla o Rahmen- a Binnengeschichte platily i mimo Rajch. nato? v Anglii.

nový Neon. zase se budu opakovat, ale zase to trefili. who the fuck is Alice Schwarzer?

měla bych se naučit mluvit/psát česky. měla bych číst Čapka.

30/05/2008 @ 13:33 | permalink | komentáře (3)