stresující den. a ve výsledku úplně zbytečnej.

Gepard pro mě byl literárním zá?itkem na nejvy??í míru. Za pár let se mo?ná budu dojímat jeho společenským dosahem, teďka mě bere ten lidskej příběh. A přes pár slziček na konci jsem za Angeličinu vzteklou reakci stejně cejtila zadostiučinění. To je zase příklad toho, kdy? si čtenář do textu projikuje svůj ?ivot, kdy? z textu selektivně přijímá to, s čím se ztoto?ňuje.

Pak jsem do tří do rána seděla na ICQ. S alkoholem. Vlastně piju de facto ka?dej večer. (Dneska taky.) Zkou?kový.

Do?la jsem na test z latiny. Snad jsem na poslední chvíli pobrala i ten absolutní ablativ. Jen?e pak mě vyučující áá, vidím nový obličej! vykázala z místnosti, ?e test je jen pro ty, co chodili na seminář, a já a? se zapí?u na jiný řádný termín. Po týdnu louskání nemo?ných latinských koncovek ta nejlep?í zpráva, co člověk mů?e dostat. Po dlouhý době jsem byla zase jednou mimořádně vytočená. A rázovala jsem si to napříč Staromákem a od úst mi padaly samé nepublikovatelné výrazy a ne?inýrovala jsem se ani před těmi, které se normálně artikulovat neodva?uji.

A usínací morfologie. Kolegyně maminy nám na semináři ?onglujou termínama, konjunktiv sem, participium tam, ale souvislou jednoduchou větu ne a ne sestavit. Indikativ, to je jako kdy?... Po dvou letech vysoko?kolského studia německého jazyka taky je?tě nepobraly, ?e v oznamovací větě sloveso stojí na druhém místě. Tristní.

Tak aspoň, ?e to byl poslední lingvistickej čtvrtek v tomhle semestru.

15/05/2008 @ 20:46 | permalink | komentáře (2)