tak jsem ju pozval domů, ?e mám něco lep?ího

?ila jsem víc realitě ne? normálně. ?ádnej internet, kní?ek jen poskrovnu. ?ádný otupující city. Některý místa maj prostě zvlá?tní klima. To jedno určitý bohu?el dost ospalý. A přesto, nechci-li střílet do vlastních řad, nemám co říct. Le?ely tam v parku - Lucinko, teďka neposlouchej - psí hovna. Třeba tak. Tohle teda není stářím.

A? ?ije lemrouch.

Michal Hvorecký. Heslo: Ply?. Sice nechápu, proč mám číst slovenskou kní?ku v českym překladu, ale no tak jó nó. Bavila jsem se neskonale. A nejvíc asi v?ema zdánlivě nepodstatnejma maličkostma. Autor pozorovatel. Obaly od corn flakes, křídový papír a tak. Labyrint Fresh, co je?tě dodávat.

Zdálo se mi, ?e jsem se měla vdávat. Ale nějak to nedopadlo. ?enich se nedostavil. A pak jsem pobíhala po louce s lidma z oddílu. Ale v?ichni u? byli dospělí.

A Theodor Storm je taky novelu od novely lep?í. Ty happy endy bych si i odpustila, ale... ale! Trochu víc popisu o zá?kubu ka?dého svalu, provázanosti k minulosti a intencí postav do budoucna, a byl by psychologem jako Henry James. Ne. Stačí, ?e vybere ty okam?iky. Vr?ením se někomu do náruče mu dáváme moc nad náma rozhodovat. Anebo prostě sami nechcem nastálou situaci ře?it. Kytička mace?ka a rodinná příslu?nice macecha. Vět?inou známe bývalý svejch současnejch. Bohu?el. Dány, jakou má? pravdu.

Vylezli jsme z domu. Kouknu na večerní nebe. Orion. Zasyknutí a dvojí zkoumavej pohled. Vněj?í a vnitřní.

24/03/2008 @ 21:08 | permalink | komentáře (0)