Plavat a být plaván(a). Selbstbestätigung.

Viděla jsem je z tramvaje. Právě jsem přemý?lela, kam a? pojedu a jestli pak půjdu pě?ky nebo prostě přesednu na jiný emhádéčko. Je večer a já značně exhausted. Kluk jde po ulici a za ruku si vede slečnu. Rozhalená bunda, rozhazuje rukama, rozhoupaný, rozvolněný krok. Ona poslu?ně, zapnutá ke krku, ruce těsně, nehnutě podél těla. Poslouchá, co jí vypráví. Přikyvuje. Hlavu lehce skloněnou, kouká si pod nohy. On sebevědomě, čelist vytrčenou vpřed, je v tom trochu drzosti.

Starost v očích jako odpověď na otázku A jak se máte vy? V očích jedné z mála lidských vyučujících ze třetího patra.

Zatím čtu o ka?dém rozdaném a utr?eném Goebbelsově polibku. Jen do kristových let. Pak postoupil do dal?ího levelu. Pak postoupily do dal?ího levelu i dějiny. A abych ocitovala klasiky: Začaly nám dobrovolně kolaborovat i herečky - dnem i nocí!

Nechat setkat starý a nový svět a nedat to na sobě znát.

U? minulý týden jsem ?la za ?kolu. Tento zase. Ve prospěch oběda na právnické fakultě. Přesto?e je jejich menza víc ne? zmatená a kuchaři nepříjemněj?í ne? jinde. Ale má to tam atmosféru ?kolní jídelny. I kdy? to je mo?ná těma lidma. Bohu?el vzezření ?kolní jídelny mají i porce masa. Tedy porce ?lach a ?peku. A přesto... rů?ová ??áva jako bonus, kdy? máte know-how. Po třech náv?těvách u? ho mám.

13/03/2008 @ 00:02 | permalink | komentáře (0)