jsou obsahy, v jejich? kontextu se vyskytovat netou?ím

jak si při konci víkendu zkazit náladu? no nic. povznesme se. přestaňme být reakční, přesto?e to láká. ale taky je to nejprimitivněj?í způsob definování sebe sama. a slíbila jsem si, ?e to dělat nebudu. úsměv a myslet si svoje. hraničí to s přetvářkou? to je přetvářka. a co. a navíc; jiní u? to řekli za mě.
ov?em ale i Hegel pí?e ve smyslu, ?e sebeurčování skrz jiné (do jisté míry) je v pořádku. v zrcadle těch druhých hledám sebe sama. tak nevím.

?e prej Morawa je na Balkáně. jako Raku?an a srbofil by mo?ná mohl vědět, ?e není.

stále méně chuti se toho účastnit taky. po náhlém vzestupu úrovně jsme se zase propadli zpět. a mo?ná je?tě hlouběji.

být raději nesnesitelně hysterická ne? lehce ironická? ano. raději temperamentní, výbu?ná a čitelná ne? na povrchnu klidná, nicméně přemý?lející a ?tiplavě trefná. to je toti? nebezpečný.

to, co je bezprostřední v nás, je pro druhýho zpočátku nepochopitelný.

konečně. Michał Witkowski mi na oblíbené téma emancipace konečně nabídnul jiný pohled. a plus je?tě exkurs na téma střední Evropa. někdo tomu účesu říká "vokuhila", jiný "jágr", ale oba myslí toté?...
jaký mají k ?eně vztah česká méda, je zřejmé. naopak. u? u? jsem začínala být znepokojována útočností těch německých, která zpravodajský článek ze sekce kultura týkající se národního kola Eurosongu otitulkují Vítězství ?eny. bě?ně.
Witkowski pí?e o glajch?altování pohlaví. o sterilní stejnosti. a svým způsobem má pravdu. co? ov?em neznamená, ?e zítra nakráčím do drogerie pro peroxid a pozítří se přestěhuju do skvělé Hefnerovy vily. jenom... mů?u ?ivotnímu pocitu několika posledních měsíců říkat krize identity?

10/03/2008 @ 22:30 | permalink | komentáře (2)