člověk fe nerodí fám pro febe

Turgeněv: a? na to, ?e tam jeden chlápek umře, aby byl v poslední kapitole znovu o?iven a odsunut do Drá?ďan (přehlédnutí?!), jsem byla (u)spokojena.

Společnost mi začali dělat Emil a Zola.

Strkáme do sebe s andělem loktem, kdykoliv herci ve svém projevu pou?ijí nějakou pěknou vazbu dvou a? tří infinitivů. Morfologie nám na mozek leze jen lehce.

Snad začnu hrát fotbal, abych si do CV mohla napsat nějakej kolektivní sport. - A tenhle je přece ten nejlep?í, kdy? je v nějakym svazu registrovanejch víc jak půl milionu Čechů.

Prostě ten ?ílenej stav paralyzovanosti, kdy celej den myslí? jen na něj / ni. Nemů?e? nic dělat, nemů?e? se soustředit, nic tě nebaví. Nevnímá?. A nemů?e? to překonat. Nepomů?e? si.
To se mi nikdy nestalo.
A věř, ?e spousta lidí by to chtěla někdy za?ít.

17/11/2007 @ 00:28 | permalink | komentáře (0)