it's snowing! it's snowing!

Připadá? si o?klivá. Samozřejmě, kdy? jsou mi předhazovány nedokonalosti. Předhazovány tím jediným člověkem, u kterého připustím, aby se mě to dotklo. A maminka to se svým má? velkou prdel není. ?ena se pozná právě podle toho, ?e má prdel. A se? cynická.

To přemej?lení tě zabije. Ani neví?, jak blízko se? pravdě. Jen?e i kdybych se nutila do opaku, stejně mi to nedá. Proto?e tohle je děsně vzru?ující. Tak jsem čekala na tramvaj a přemý?lela o slovech do čtyřiceti a dost a u? mi nepři?ly tak pohor?ující jako před lety.

Se? je?tě dítě. Jsem.

Vybíráme si a sly?íme jenom to, co sly?et chceme. Někdy.

Mo?ná bych si na ten svůj postoj k ?ivotu měla najít nějakýho Raku?áka. Die Österreicher sind brutal. Sind morbid. Pokud bych se tedy dokázala přenést přes ten ?ílenej akcent...

Typologie. Tak jsem u toho Koně, říká ten, kdo stojí pod jeho hlavou. Hele pod vocasem, ne, říká ten druhý.

Bum, bum, bum, bum, bum. A kolona aspoň dvaceti policejních dodávek. Bě?ela jsem právě do Národního a rozedírala si nárt - přesto?e jsem si vzala jiný boty.

Frühlings Erwachen. Mo?ná je lep?í nečíst nejen recenze, ale i celý hry a nechat si překvapení a? do divadla. Pak toti? příli? koumáte, co re?isér pozměnil a proč. Ale v?dycky znova mě překvapuje odvaha některých herců. Odvaha k nahotě, třeba. Paradox hip-hopu na jevi?ti a nóbl lidí v hledi?ti. Kdy? je někdo za lístek do divadla schopnej vypláznout litr... je přesně tím, na koho hoperská kritika míří.

10/11/2007 @ 22:46 | permalink | komentáře (5)