studentka na plnej úvazek

A baví mě to. Moc. Kecala bych, kdybych se pokou?ela tvrdit, ?e jsem to tak nechtěla mít. (Stíhám! Nebo ?iju v iluzi, ?e stíhám!) Jen?e. Čtu sice hodně a nad rámec, zajdu za kulturou - ale to v?echno stejně souvisí s oborem. (V?echno souvisí se v?ím, jistě.) A jsem nespokojená. Roupy?! Aspoň bych teď měla čas začít něco novýho - to u? je dávno, co jsem tohle mohla prohlásit. Jenom zjistit, co by to mělo bejt. Najít si práci? Na psaní si připadám nedovzdělaná. Zpracovávání tiskovejch zpráv a krácení četky zase nepova?uji za příli? kreativní. Whatever. Forget it. Just talking.

Převalovala jsem se v noci v posteli a nemohla usnout. Četla jsem Bryczovu Patriarchátu dávno za?lou slávu, která mi na náladě nepřidala, spí? naopak. Marnost nad marnost. Na druhou stranu mi ta kní?ka odpověděla na několik otázek. Poslouchala jsem Ärzte a brečela nad tim, ?e právě vydali soundtrack k mýmu ?ivotu. Usnula jsem někdy po půl čtvrtý.

Bejt otrokem vlastních představ. A jde to jinak? Ve svý neustálý přítomnosti. Tvářím se nepřátelsky? ...to nechci. Jenom se v sobě nevyznám.

Jaký je rozdíl mezi náročností a arogancí? Je náročnej - a zároveň prudce praktickej. A proto mi imponuje. Usmívám se vzdychajícím aspirantům navazujícího studia s vědomím, ?e mediální studia jsou v zásadě lingvistikou uvedenou do praxe.

U? nikdy nebudu číst recenze před náv?těvou divadla. Závěrečný dialog se ve spojení s vědomím jeho vyústění zdál být nekonečný. No, nebolo to zlé. Jen se ptám, jak dlouho mi je?tě budou umělecký zpracování mezilidskejch vztahů působit bolest.

Piju po večerech mlíko. Třeba mi taky narostou svaly.

08/11/2007 @ 22:50 | permalink | komentáře (9)