studente, má? Sitzfleisch nebo anorexii?

Jak to dneska pojmout? Před několika minutami jsem se vrátila z bazénu a nebojím se prohlásit, ?e plavání mů?u pova?ovat za vůbec nejvtipněj?í předmět. Rozjetá fantazie jedné ze spoluplavkyň podnítila představu plavání v hovězím vývaru; mezi knedlíčky a nudlemi. A prý nárazem do hlavy odumírá tisíc neuronů! Na smysl se mě neptejte. Třicet bazénů opět zaji??uje námahu stehenního svalstva, ale ta k Hostivaři tak nějak patří.

U? několik dní obdivuji na WCFFUK nově instalované nádobky na gel na vlasy. Je?tě jsem ale neviděla nikoho onu mazlavinu pou?ít....

Film Once mě málem rozbrečel. Sice mě roztřesená kamera poměrně iritovala, dialogy někdy působily a? směsně (patrně nezáměrně), někdy ale i nehraně nebo reálně trapně, co? kvituju. Ale ta Hudba! Kdybych Glenovu sólovku neposlouchala celej červen a celý září a neměla k ní vázaný vzpomínky, asi by to na mě neudělalo takovej dojem. Ale takhle! Katarzní zá?itek. A Terez, děkuju za kafe.

Začala jsem to hrotit a půjčila si Máchu. Kromě soubornýho vydání poezie i ten skandální deník. Prý ho psal z vět?í částu kurrentem, z men?í latinkou. Tak?e jsem pochopila, proč se to učím. Ha ha. Ale chápu ho. Teprve dneska mi plně do?lo, ?e vlastně nebyl o moc star?í ne? já teď. Jeho úvahy o samotě a o tý svini naději... A taky tam skoro nemá slovesa.

Někomu Evropa 2 k ?ivotu stačí, řekla Betka nad úterním obědem.

Dneska v metru kolem mě pro?la vůně. Spí? ne? na tu poslední nabízející se asociaci jsem vzpomněla na jednu mnohem star?í... prolnutí vůně, klučičích ramen, Californication a ospalosti. Sladkých (naivních) čtrnáct. Před čtyřmi a půl lety jsem sem o tom (jako o vzpomínce) psala. Miluju archivy.

17/10/2007 @ 20:41 | permalink | komentáře (7)