Mit leerem Kopf nickt es sich leichter

Plodný ICQ večer o ?enách a mu?ích, Ukrajině a Česku, FAZ a Respektu, Paroubkovi a jeho milence. V únoru to zase vidím na kafe v Regesburgu!

Stála jsem o třetí odpoledne na Můstku před NewYorkerem a oslovil mě nějaký člověk. ?e prý Je?í? je pravda, ?e mě Je?í? miluje. ?e umřel, aby mě spasil. A jestli prý jsem ??astná, jestli mě nic netrápí. S nehraným sebepřemáháním nepřesvědčivě odpovídám, ?e ??astná jsem. Haleluja, vole. Je?í? tě miluje, vole.

Říkají nám sny pravdu? Zjevují pravej stav věcí? Pokud ano, tak po dne?ní noci se zmů?u akorát na: potě? ko?tě, ?ádnej posun nenastal a jsem pořád stejně v háji.

Seděla jsem v kavárně Louvre. Pomalej?í ne? dnes je?tě asi nebyli. Cizí rtěnka na mojí skleničce jako bonus. Ale kafíčka s kamarádkama jsou ka?dopádně obohacující. I se zji?těním, ?e nau?nice ztrácíme ve stejných (úsměvných) kontextech.

Je krásné, ?e mi lidé rozumějí, kdy? tvrdím, ?e poslouchám Elvise. To u? se mi v souvislosti s hudbou kolik let nestalo.

Měla bych chovat křečka nebo morče. Třeba bych pak byla dostatečně ?enská. A pokud bude mít můj nastávající nějaký zviřátko, tak snad jedině kočku. Ale stejně jsem prý alergická na srst...

14/10/2007 @ 20:05 | permalink | komentáře (4)