Člověk, který tou?í opustit místo, kde ?ije, není ??astný

Po smíření u? jen podrá?děná melancholie. Nespokojenost. A přitom ta nekonečná, znovu nabytá volnost! Nesnesitelná lehkost bytí. Zatím poslední čtenářská zku?enost.

Chápu, v čem kritici z literárního semináře viděli vykonstruovanost vkládání vět vhodných k citování. Taky mě prudilo místy a? coelhovské podbízení se čtenáři; a potřeba dokola vysvětlovat banality. První půlku jsem přijímala spí? rozpačitě. Ve druhé jsem se záblesky humoru typu Smě?ných lásek mo?ná objevovala momenty, které jiné vedly k zařazení této knihy do zlatého fondu evropského románu. Ale stejně jsem asi moc přísná, přesto?e kvituju úvahy o hovně a o kýči.

Vá?it si sám sebe versus How am I supposed to live without anyone.

Čím víc kultury vstřebá?, tím vzdáleněj?í se? reálnýmu světu. Tím víc se vyčleňuje? a činí? se nekompatibilněj?í(m). Začarovanej kruh. Subjektivně viděno jsem se stále je?tě nedobrala společensky přijatelnýho minima; v?eobenýho rozhledu & přehledu... ale pak je člověku znova a znova dáváno najevo, ?e kultura je pře?itek. Tou?í, aby ji někdo odnaučil být anachronická (M. Kundera).

Asi málo čumim na televizi. A CNN nepatří do souboru sdílenejch kulturních hodnot.

24/09/2007 @ 16:36 | permalink | komentáře (5)