zavři oči (brouku), kdy? se červenám...

Nekonsekventnosti se mi zachtělo. I to jsem se naučila. Snad to rad?i ani nečtěte dál, nemusíte. Zu Risiken und Nebenwirkungen fragen Sie ihren Arzt oder Apotheker.

Definice polovztahu pochopená na výbornou. Prostě taková simultánka. Taky forma exhibice. Marné bojovat proti postoji a priori pochybovačnému, který hledá dokonalost a neodpou?tí chyby. I to jsem se naučila.

Karásek ze Lvovic: Fikce je věčná, realita hyne. Pravda je pomíjivá, klam věčný. Nebojme se tedy zapomenouti ?ivota pro umění.
Mistr Jan Hus: Věrný křes?ane, hledej pravdy, sly? pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, dr? pravdu, braň pravdy a? do smrti.
Pravda vítězí. Veritas vincit. In vino veritas. Tam snad jedině.

Submisivní. Nevymazlená. That´s me. To mě zaujalo u Svatavy Anto?ový víc ne? různý -ičky. Welsh mi dal do ?ivota hodně. Jejím emtébéčkem u? se nedojímám.

Nebudu v koutě stát a jen se hloupě ptát... Baví mě hrát si. Jsem infantilní. Ráda provokuju, balancuju na hraně a tančím - jen se svou klávesnicí - na ostří no?e. S mořem stále skrytým v hoře. A s rozmyslem. Texty vznikají postupně během celého dne, někdy i déle. Napadají mě po větách. Slogany. Slova.

A je?tě trochu konvenční nudy: Sna?ím se zaspat dal?í zklamání. Odhodila jsem bolest. Přítomná je u? jen palatální hořkost. Postupně odebírám z hromádky přinesené beletrie kní?ky. Odpoledne na Střelák za Člověkem v tísni a pak procházka oblíbenými uličkami někde mezi nábře?ím s mosty a Roxy. Den bez aut a přátelsky se tvářící město. Zásek u La?anských na čtyři kofoly a hovězí vývar. Dějiny antickýho umění. Vzpomínka na provokující baroko. Okolo Kafkovy ?koly a rodnýho domu E. E. Kische. Myslela jsem si, ?e stojí asi o čtyři ulice jinde. Mám ráda procházky.

Kolá?uju slova. A věty. Text pro?el autocenzurou. Ona mi psaní schvaluje. Prý mám právo být na?tvaná a cítit se podvedená. ?tír odpou?tí, ale nezapomíná.

22/09/2007 @ 22:00 | permalink | komentáře (10)