na Karlovce u? se učilo a v Mnichově je?tě tahali kačera

Pobrukuju si. Mezi Ewou Farnou a Lucií. Posranej PMS. Čtyři dvanáctky a dva panáky strécovice - začínám se vracet ke kořenům. A já přece slivovici nepiju. A dalo mi to sílu. Čtyři ex-spolu?áci, kecy o snaze zaujmout slečny z Německa a opít chlapce stejného původu... Teorie o tom, jak ta o?klivá hlídá tu hezčí před nájezdem ostatních dovolenkářů (důchodců 60+?). Během dne se mi vracej vzpomínky na to, co se vlastně dělo. Květomluva a lilie s rů?í ve váze kavárny Mlejn; znamení?! Proč ta rů?e uvadá... Jungmann jako překladatel mystifikátor. Obrany českýho jazyka viděný totálně jinýma očima ne? před rokem. Vyber si ka?dej z mýho psaní, co chce?, a konstruuj - ale nikdy neví?, jestli ses vydal správnou cestou. Chápu, proč je literární intepretace tak často zcestná. Záměr a netu?ený vlivy nejsou toté?. Utíkej, nikdy nejsi v cíli, závod se nesmí vzdávat. U? jsem společensky přijatelná, máme doma myčku. Mikrovlnku pořád je?tě ne. Kní?ku denně u? nedávám. A dneska jsem je?tě nebrečela. Vracím se k úvahám na (půl)rok v cizině a na práci, která by mě mohla bavit. Jsem vědomě neepická. Kdy? si zpívám, mívám dobrou náladu.

16/09/2007 @ 20:02 | permalink | komentáře (8)