mezi de?těm a spánkem, mezi knihovou a HáeMkem

Nikdy jsem si v posteli nečítávala, maximálně tak před spaním. Během posledního roku ov?em úplně nejrad?i právě tam. Dneska inspirativní Demetzovu kní?ku René o pra?ských letech R. M. Rilka. Někde na půli cesty mezi literaturou faktu a literárním rozborem, a přitom tak čtivý! Místy pořádně pichlavý a neúprosně kritický. A ?e bych si ho přečetla (Rilka). A Karáska ze Lvovic taky - pokud je i v celku tolik dekadentní jako z kratičkých ukázek. I kdy? nevim, ani Huysmans ani Jarry mě a? tak úplně nevytrhli...

Během zatím poslední leto?ní probdělý noci u jednoho panelákovýho okna jsem jednak zírala na dorůstající měsíc, jednak na Oriona. A pak, ?e v létě neni vidět... jo, ve čtyři ráno je. Kromě rytí se v sobě jsem vzpomínala na táborový hlídky a na to, proč jsem si obvykle brávala a? ty časně ranní - mezi čtvrtou a ?estou. Fakt, ?e u? je světlo (v červenci), byl patrně jen jedním z důvodů. Probouzející se louka má něco do sebe. Probouzející se sídli?tě za stejných časně ranních hodin ale poměrně taky, přesto?e bych si to nebyla bývala myslela. Vlaky, autobusy, auta, rozsvěcející se okna kanclů dělaj ohromnej dojem na zmatenou holčičí du?i.

Barevně se mi vracej různý scény z poslední doby. Jak rychle přejde zklamání v sentimentální smutek. A hledám počátky chyb, přemej?lim. Jako kdybychom se o tom posledně se ?í?ou v ?ábě nebavili; bolí to. Bolí nevědomost a bolí uvědomění.

Sjí?dím do oblbnutí Sinatrovu My Way a Malýho chlapce od Priessnitz.

11/09/2007 @ 22:45 | permalink | komentáře (3)