namalovala jsem si oči - abych nebrečela

Vydala jsem se na turné po knihovnách, abych na Opatově zjistila, ?e kní?ka, po ní? tou?ím, je v pobočce přítomna pouze prezenčně. Chtěla jsem si ji tedy půjčit na Letné, ze zbývajících tří knihoven (je?tě Barrandov a Bohnice) se jevila jako nejschůdněj?í mo?nost. Je?tě po cestě jsem zjistila, ?e jsem si na Opatově patrně zapomněla doklady. Občanku, řidičák, zdravotní průkazku a legitky do knihoven, videopůjčovny, hostelů. Nestává se mi to. Snad to dneska bylo dokonce poprvý. Zatrnulo mi, nicméně v sobotu do sídli?tní knihovny stejně přijde málokdo, tak?e jsem svoje doklady o nějakých 40 minut po pozbytí znovu poměrně nenásilně nabyla. Vzhůru na Letnou. Chvíli jsem hledala, nače? jsem zjistila, ?e tamní pobočka má v sobotu raději zavřeno úplně. Rezignace a cesta do ústřední za jinými úlovky. Některý kní?ky jsem v regálech nena?la, jiný jsem ohodnotila jako moc tlustý - jsem realista: mám-li se dr?et hesla kní?ka denně, nemů?u studovat pětisetstránkový bichle.

Opatovsko-hájskej feeling sedumdesátkovýho sídli?tě je teda značně depresivní. Mezi KFC a Penny Marketem, spoustou ?edejch paneláků, pod ?edým nebem a s míjejícími zaprá?enými autobusy. Střepy v očích, jó, krásná minulosti...

Odpoledne s Mozartem v posteli. Jeho korespondence je překvapivě poutavá, tak?e mi dává zapomenout - narozdíl od mnoha jiných kní?ek.

Večer jsem se rozhodla přiblí?it rebelujícímu emo-pocitu, abych mohla splynout s koncertním davem. Nalakovala jsem si po letech zase nehty na černo, namalovala oči, nasadila bíločernej kostičkovanej pásek, černý I need holidays triko a rů?ový plátěnky. Koncert Killerpilze byl nakonec vlastně moc fajn. Při některých ver?ích jsem se sice trpce usmívala (lieb mich oder hass mich, wenn du mich schlägst, find' ich das fantastisch...), ale ač jsem tam byla sama (po jak dlouhé době zas jednou sama na koncert?!), u?ila jsem si to.

Kupovala jsem před pár dny fla?ku vína. A osumnáct u? vám bylo? ptá se mě prodavačka. Jo... hlesnu s nesmělým úsměvem a vytahuju občanku, Jste vůbec první, kdo se mě ptá...

09/09/2007 @ 01:40 | permalink | komentáře (3)