ja krasnaja kak rak - chara?o

jen tupě zírám na to, s jakou lehkostí se mi psalo během roku. jen?e co taky psát, kdy? se nic neděje. a bouře v nitru tady nebudu ventilovat, páč jsou pomíjivé a vět?inou očima člověka s nohama na zemi poměrně malicherné, případně prostě nepublikovatelné. autocenzura, děti.

snad jsem chtěla zmínit semafory se třema světlama, co maj v Hamburgu - i pro chodce; 2x červená + 1x zelená; kvůli mno?stevní slevě při jejich nákupu. snad automaty na známky před ka?dou po?tou, který vám za vhozený peníze vytisknou malej ?lutej papírek v libovolný hodnotě. snad automaty na nádru, ve kterejch si ka?dej mů?e snadno vyhledat spojení, ani? by se musel bavit se zaměstnancem Die Bahn. snad ty prazvlá?tní hlasy ve vlacích oznamující stanice, jednou znějící jako moderátoři komerčního rádia soutě?ící o nejrozjásaněj?í výraz, jednou jako udýchaná ?ena z pochybného filmu. snad persky mluvící skupinku chlapců, kteří s námi na koupali?ti hráli volejbal. snad první dojem z Hamburgu; neskutečně vulgárně do nádra?ního telefonu láteřící slovenský rom. snad ?e v?echny děti fandily brémám a ?e ty jsou zelený. snad ?e je německo a? nechutně amerikanizovaný a paralyzovaný vlivem tý země za oceánem. ?e lidi neznaj vlastní dějiny a kulturu a tu současnou dokonce implicitně odmítaj. ?e maj na zahradách státní vlajky. ?e nemaj odstředěný mlíko a ?e bio mlíko má 3,8 % tuku. ?e kdy? u? děti nefackujou, nutěj je, aby se aspoň omluvily. ?e v?echny neblonďatý a nemodrooký děti měly neněmecký rodiče. ?e če?ku do kuchyně a polku s němkou do jinejch částí domu, nicméně relativně méně presti?ních. ?e na ukrajině nemaj v bramboračce ?ádný koření. snad ?e tohle prostě nechci zapomenout.

aua! oh, mann!

13/08/2007 @ 01:27 | permalink | komentáře (0)