balkánská rapsódie. jak moc velkej balkán je Balkán.

v roce 2018 na balkánskou dovolenou nedo?lo, by? v plánu byla. ale na přelomu listopadu a prosince, kdy mi zaměstnavatel dovolil dovolenou, by to bývalo nemělo smysl. tak?e teprve rok 2019 se stal rokem vpravdě balkánským.

přípravu jsem pojala důkladně, i bez souborky z jihovýchodní Evropy na IMS. z původního plánu nav?tívit Bosnu a Chorvatsko se stal výlet, který tyto země míjel. mů?e za to výhodná nabídka jisté irské letecké společnosti, jako? i nutnost vracet se zpátky domů ze Soluně. respektive Kavala by byla taky ?la, ale to jsem v okam?iku bookování letenek nevěděla. destinací pro let tam se stala Podgorica, někdej?í Titograd, současné hlavní město Černé Hory. mí středoevrop?tí, jako? i balkán?tí kolegové, zejména ti ze Srbska, byli mojí volbou nad?eni. mí západoevrop?tí kolegové dávali najevo, ?e jsem jako fakt odvá?ná. a já jsem zatím moc nevěděla, co čekat. cesta měla dál pokračovat do Řecka na ostrov Thassos. nějak. kdoví jak.

cestě samotné předcházelo několikatýdenní koumání, ?mejdění po těch internetech, travel blozích, cestovních fórech a skupinách. a obligátní vlaječkování v google mapách. a ?e těch vlaječek bylo! uklidňoval mě tedy pouze fakt, ?e Černá Hora je rozlohou srovnatelná cca s půlkou Bádenska-Württemberska. tak?e ne moc velká. tím pádem bylo jasný, ?e ten zhruba týden nestrávíme jen tam, ale i v zemích po ce?tě do Řecka. vlaječkovali jsme dál. a tak se z dovolený v Černý Hoře stala dovolená na Balkáně. po cestě byly toti? je?tě Albánie a Severní (!) Makedonie.

Černá Hora ma na malinkatém prostoru v?echno. moře. hory. lesy. několik národních parků. jezera. klá?tery. pár měst, ale ne moc. milý lidi. fíky. a platí se tam eurem. a dřív německou markou. a někde na pozadí jizvu na du?i. Balkán.

jak cestovat mezi zeměmi Balkánu? autobusem! zpovykanci zvyklí na dovolenkový auta z půjčovny byli nuceni tváří v tvář světu mimo EU, ve kterém hranice mezi státy stále je?tě reálně existují, přehodnotit způsob cestování, pokud nechtěli za několikeré překročení čáry vypláznout několik set eur. tak?e pěkně s batohem jako příručním zavazadlem, cestovním pracím prá?kem, ubytování jenom s pračkou, a přes hranice pěkně dálkovými autobusy. balkán!
bylo to snaz?í ne? to podávám. na celou řadu spojení je mo?né zakoupit jízdenky online, by? dohledat reálně existující a aktuální jízdní řády není v?dy snadné. díkybohu za fóra na tripadvisoru.

největ?ím oří?kem se ukázala být hranice mezi Severní a ji?ní Makedonií. Řekové mají jakýsi problém s tím, ?e Makedonie je Makedonie, proto se musí říkat Severní Makedonie. na cedulích podél silnice pak rad?i rovnou pí?ou F.Y.R.O.M. tak?e přes hranice nejezdí ?ádná veřejná doprava. a? na jeden vlak z Bělehradu do Soluně, který tak nějak jezdí a tak nějak ne a část cesty beztak zaji??ujou autobusy.
tak?e jsme se přes hranice museli nechat propa?ovat. sehnat si řidiče, který nás vyzvedl v Bitole u nádra?í a převezl nás do Floriny. je to asi 30 kilometrů, na řecký straně je dokonce dálnice. na hranicích se to neobe?lo bez podmazu ve formě pětieurovky vlo?ené do pasu. nicméně účel to splnilo, nemuseli jsme čekat. balkán!
to řidič autobusu na hranici mezi Černou Horou a Albánií bankovky z pasů západních turistů vyndaval a vracel s docela znechuceným výrazem ve tváři.

balkánská dovolená byla skvělá. akorát jsem byla trochu zklamaná z absence dřevěnejch vozů ta?enejch koňma i z relativně malýho počtu pouličních psů. akorát v Kotoru byly pouliční kočky. v tomhle ohledu bylo Rumunsko nebo Ukrajina daleko vět?í balkán. by? de facto ani jedna země geograficky k Balkánu nepatří.

08/01/2020 @ 21:57 | permalink | komentáře (2)